Nízká poptávka brzdí inflaci

V srpnu se spotřebitelské ceny snížily o 0,3 procenta a meziroční růst celkové spotřebitelské inflace stagnoval na 1.7 procenta. Na vývoj spotřebitelské inflaci působily protisměrné vlivy. Na jedné straně brzdilo růst indexu spotřebitelských cen zpomalení růstu cen potravin. K zrychlení tempa naopak došlo v cenové složce ‚dopravy‘ kvůli srpnovému zrychlení růstu cen pohonných hmot na 9,9 procent z 7,8 procent v červenci. Poptávková inflace, tedy index spotřebitelských cen očištěný o ceny potravin, pohonných hmot a regulovaných cen zůstala i v srpnu nadále mírně záporná.

Celková spotřebitelská inflace tak zůstala již třetí měsíc v řadě pod dvouprocentním středem inflačního cíle centrální banky. Záporné hodnoty jádrové inflace signalizují, že domácí ekonomické prostředí zůstává nadále nízkoinflační, jinými slovy slabá domácí poptávka nadále brzdí růst cen. Důvodem je především pokles soukromé spotřeby, která byla i ve druhém čtvrtletí letošního roku meziročně nižší. Pro příští měsíce či čtvrtletí nelze očekávat zásadní změnu. Hlavní brzdou oživení spotřebitelské poptávky je nízký růst mezd. Meziroční tempo růstu průměrné nominální mzdy sice ve druhém čtvrtletí mírně zrychlilo z 2,1 na 2,5 procenta, avšak po očištění o inflaci zůstává reálný růst mezd nadále pod 1 procentem. Nechuť k růstu spotřebitelských výdajů signalizuje také nadále klesající index spotřebitelské důvěry.

V prostředí rostoucí nejistoty ohledně budoucího vývoje dluhové krize států eurozóny a jejího dopadu na českou exportně-orientovanou ekonomiku je obezřetné jednání spotřebitelů pochopitelné. To souvisí i vývojem na trhu práce. Ani v srpnu nedošlo k obnovení předchozího trendu klesající míry nezaměstnanosti, která v srpnu nadále stagnovala na 8,2 procentech. Statistická data z průmyslových statistik navíc ukazují, že v uplynulém měsíci dále zpomalil růst průměrného počtu zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu. Zpracovatelský průmysl v uplynulých čtvrtletích plnil roli v podstatě jediného viditelného tahouna domácího ekonomického růstu. Vidina oslabení dynamiky zahraniční poptávky se velmi jistě promítne i do větší obezřetnosti domácích průmyslových podniků ohledně investic a najímání nových pracovníků. Z dalším výrazným poklesem nezaměstnanosti se tedy nejspíš na několik čtvrtletí můžeme rozloučit.

Stejně tak se nezdá příliš pravděpodobné, že by v prostředí rostoucí nejistoty ohledně vývoje světové ekonomiky a s ní spojené poptávky po českých exportech měli zaměstnanci v příštím roce silnou pozici při vyjednávání růstu mezd. Očekávaný růst průměrného platu kolem 3 až 4 procent tedy pravděpodobně nepokryje ani předpokládané zvýšení spotřebitelské inflace v příštím roce o více než 3 procenta, především díky nárůstu sazby DPH z 10 na 14 procent. Inflační rizika z domácí ekonomiky by tedy měly i v příštím roce zůstat omezená, což by umožnilo centrální bance ponechat úrokové sazby na současné rekordně nízké úrovni po většinu (či až do konce) příštího roku.

Vojtěch Benda
Senior Economist
ING Commercial Banking