Vracejí se akcie k normálu?

Korporátní zisky se zotavují a vypadá to, že se akciové trhy uklidňují po velkém propadu a následném růstu v letech 2008 a 2009. Můžeme toto považovat za první náznak návratu k normálu? Pravděpodobně ne. Alespoň ne v tradičním slova smyslu. Minulý rok se objevil pojem „nový normál“, který zdůrazňuje možnost, že se ekonomická realita bude v nadcházejících letech výrazně lišit od toho, na co jsme byli až doposud zvyklí. Co by z toho vyplývalo pro akciové investory?

Být normální podle encyklopedie Wikipedia znamená „postupně se přizpůsobovat průměru“. Profesionální investoři tento koncept přijali za svůj a na jeho základě stanovují  dlouhodobé průměrné výnosy, aby vůbec byli schopni předpovídat budoucí příjmy. Klíčovým slovem je zde „dlouhodobost“. Do ekonomických trendů totiž zasahují zlomy a propady, které narušují předpovědi investorů.

S ohledem na posledních šedesát let si všimněme několika zjevných zlomů. Padesátá a šedesátá léta byla poznamenána zejména silnou poválečnou restrukturalizací. Ta vedlo až k „sociálnímu“ dopadu v letech sedmdesátých, kdy rostla mzdová inflace společně s úrokovými mírami. To vše mělo za následek výrazný zvrat poválečných trendů v ekonomice. Osmdesátá a devadesátá léta byla spojena zejména se snižující se inflací, digitalizací a globalizací. Investiční zisky v této době dosahovaly nebývalých hodnot, což vyústilo až v „kapitalistický“ přesah do poslední dekády. Nebývale nízké úrokové sazby a nekontrolované poskytování bankovních půjček měly za následek vznik realitní bubliny a také enormních dluhů. Toto dluhové dědictví nyní způsobuje nový zvrat historického růstového trendu, tzv. „nový normál“.

Hlavní světové rozvinuté ekonomiky, bereme-li v úvahu státní i soukromý sektor, mají dluhy ve výši 300 až 350 % HDP, což představuje nejvyšší zadlužení v historii. Tento stav je však dlouhodobě neudržitelný. Dluhové břemeno se musí snížit buď zvýšením úspor a nebo pomocí „ukrojení“ dluhu rozfoukáním plamínku pod inflací. Momentálně však vysokou inflaci neočekáváme, hlavní úlohu tedy budou hrát úspory. Vyšší míra úspor nicméně zpomaluje budoucí ekonomický růst, stejně jako opatrná úvěrová politika bank. Je tedy vysoce pravděpodobné, že „normální“ růst rozvinutých trhů bude menší, než na jaký jsme byli doposud zvyklí. Alespoň částečně jej však mohou kompenzovat tzv. emerging markets.

Ve světě s nízkou inflací a pouze mírným ekonomickým růstem si společnosti budou muset zvyknout na pomalé tempo růstu tržeb (po vyrovnání v roce 2010) a investoři na nižší kapitálové zisky. Z toho vyplývá, že dividendy se znovu stanou hlavním tahounem akciových zisků, zejména s ohledem na dlouhodobý horizont. Přestože dividendy nepředstavovaly v posledních třiceti letech hlavní část akciových zisků, počítáno průměrně od roku 1900 představují dokonce 70 % veškerých výnosů z akcií!

Chcete-li se tedy zaměřit na příjem z akcií, máte na výběr z mnoha vysoce kvalitních společností se slušnými dividendovými výnosy. Pro ty, kteří upřednostňují růst hodnoty se situace trochu komplikuje. Emerging markets a přírodní zdroje jsou dvě vysoce korelované třídy aktiv s obecně uznávaným vysokým růstovým potenciálem. Jedná se ale o výjimky. Pryč je doba, kdy jsme mohli označit celé sektory, jako farmaceutický nebo třeba technologický, za růstové. Nalezení výjimečného růstového potenciálu nyní více závisí na vyhledání konkrétních akciových titulů a je pravděpodobně nejlépe praktikováno manažery s tématickým investičním stylem.

Stav, který nazýváme „nový normál“ tedy znamená umírněnější akciové zisky (průměrně okolo 7 % ročně) a zároveň zvyšuje význam přesného rozlišení toho, co je příjmová a co růstová investiční strategie.